TECHNOLOGIE ÚPRAVY VODY
Kvalita vody v bazénu závisí ve velké míře na výměnném systému, tj. na způsobu přívodu vody do bazénu a odběru vody z bazénu. Dále samozřejmě na návrhu kvalitního recirkulačního systému úpravy bazénové vody. Recirkulační systém úpravy bazénové vody je funkční navržení a dispoziční uspořádání základních objektů a zařízení, tj. bazénu, akumulační jímky, čerpadel, filtrů atd.
Systém úpravy bazénové vody se skládá zejména ze zařízení:
Akumulační nádrž slouží nejen jako retenční, ale plní i další funkce. Jde především o akumulaci vody před procesem její úpravy. Voda je odebíraná z bazénu z úrovně hladiny pomocí přelivných žlábků. Tyto žlábky v návaznosti na odtokové potrubí musí zajišťovat kontinuální odvod vody do čerpací jímky po celou dobu provozu a musí zachytit i maximální nárazové průtoky. Na ně musí být dimenzována akumulační nádrž, neboť nedostatčná kapacita by způsobovala zbytečné ztráty vody.
Recirkulační čerpadla zajišťují výměnu vody v bazénu a její průtok přes filtraci. Jsou hlavním hnacím článkem celého systému. Bez jejich pomoci by voda nemohla recirkulovat a být upravena. Čerpadlo má obvykle na svém vtoku sdružen lapač vlasů, který má za úkol zachytit hrubé nečistoty a chránit čerpadlo před poškozením a filtr před rychlým zanášením. Použití různých čerpadel se výrazně liší v závislosti na velikosti a typu bazénu.
Dávkování koagulantu. Funkční koagulace je účinný krok k dobré kvalitě bazénové vody. Používá se k odstranění koloidních a nerozpuštěných látek. Princip je založen na dávkování koagulantu do recirkulačního systému před filtr. Koagulant vytvoří na písku filtru vločky, které zachytí znečistěné látky. Koagulační (filtrační) proces závisí na hodnotě pH, místu dávkování velikosti dávky koagulantu produkujícího vločky, ve kterých se zachytí výše zmíněné látky, které jsou snadněji zfiltrovány na filtru.
Filtrační jednotka je hlavním technologickým procesem úpravy bazénové vody co do nákladnosti i co do nároků na prostor. Průhlednost vody je závislá na zákalu, který je způsoben koloidními a partikulárními částečkami rozpuštěnými ve vodě. Tyto částice lze za určitých podmínek zachytit na filtračním zařízení. Aby však bylo možné efektivně odstranit zákal a zbarvení vody, je potřeba přidávat chemikálie. Při návrhu se musí počítat s faktory, kterými jsou návštěvnost, filtrační rychlost, plocha filtru, velikost filtru, náplň filtru, recirkulované množství a materiál filtru. Kapacita filtru musí být vždy navrhována pro maximální zatížení. Typy filtru mají v zásadě stejnou konstrukci, liší se pouze výškou, tvarem, materiálem a filtračním médiem.
Měřící a dávkovací zařízení. Bez pravidelné kontroly není možné zajistit kvalitní zdravotně nezávadnou a vyhlášce odpovídající bazénovou vodu. V rámci bezpečného provozu musí být zajištěno měření základních chemických, fyzikálních a mikrobiologických ukazatelů. Kontrolu ukazatelů (pH, volný chlor či jiný dezinfekční prostředek, vázaný chlor, redox potenciál, teplota vody) lze provádět pomocí automatických měřicích a registračních zařízení nebo pomocí přenosných spektrofotometrů a komerčně vyráběných setů. Udržování pH vody v bazénu v požadovaných mezích je velmi důležité pro zajištění efektivní dezinfekce, koagulace a ochrany zařízení. Dezinfekční činidlo má za úkol rychle usmrtit bakterie a viry a oxidovat ostatní nežádoucí látky (pot, moč, částečky kůže, hleny). Voda musí být dezinfikovaná v celém recirkulačním systému, ale především přímo v bazénu (vytvoření rezidua), kde koupající přicházejí do styku se znečištěnou vodou. K tomu slouží dezinfekce založená na dávkování halogenů a jejich produktů, čímž dojde k vytvoření požadované zbytkové hodnoty přímo v bazénu. Nejčastěji se používá elementární plynný chlor, tekutý chlor (chlornan sodný), granulovaný chlor (chlornan vápenatý), chlorové tablety (chlornan vápenatý), elektrochlorace nebo oxid chloričitý.
UV lampa. Pro doplňkovou dezinfekci vody se dnes již běžně používá nízkotlaká resp. středotlaká UV lampa. Při tomto procesu se nedávkují žádné chemikálie a tím nevznikají žádné vedlejší produkty dezinfekce, které mají negativní vliv na zdraví. Použití UV lampy neovlivňuje složení vody, pach ani chuť vody. UV lampy se liší vlnovou délkou a intenzitou záření. Efektivita procesu záleží na technických parametrech zařízení a jeho nastavení v provozu. To znamená zejména dobu zdržení vody v zařízení, průtokové množství vody a doba provozních hodin. Pomocí středotlaká UV lampy je možné účinně snižovat vázaný chlor ve vodě.
Ozonizace. Pro doplňkovou dezinfekci vody se dále používá také ozonizace a to v různých provedeních. Ozon je velmi silný oxidační a dezinfekční prostředek. Viry, bakterie a mikroorganismy, které odolávají chloru po kontaktu s ozonem zahynou. Ozon dále zajišťuje ve vodě snížení tvorby trihalogenmethanů (THM). Ozon se vyrábí v místě spotřeby elektrickým výbojem vysokého napětí. U ozonizace stejně jako u použití UV lampy je nutné zajistit reziduální účinek v bazénové vodě, což je důvod proč se tyto doplňkové dezinfekce používají v kombinaci s chlorováním.